Edith Piaf/La Môme (FR/2007)

Narodila se na chodníku, vyrůstala v nevěstinci, vydělávala si pouličním zpěvem... Přesto se z ní stala světoznámá hvězda první velikosti. Život Edith Piaf (vlastním jménem Edith Giovanna Gassion) byl bojem o hudbu, přežití a lásku. Její magický hlas, vášeň a přátelství s hvězdami její doby (Marlene Dietrich, Jean Cocteau, Yves Montand aj.) jí od dětství v chudobě přivedlo k obdivu celého světa. Žila vždy naplno a "ničeho nelitovala..." . Díky své neuvěřitelně silné vůli a neobyčejnému nadání se vypořádala s tragickým osudem a její sen z dětství se stal skutečností. "Jednou budu bohatá, budu samé prachy. Budu mít bílý auťák a černého šoféra." Nechtěla dát světu šanci na ni zapomenout a povedlo se jí to beze zbytku. "Velcí umělci nepatří jen jedné generaci, zůstávají tu napořád." (oficiální text distributora)

Edithina matka - pouliční zpěvačka - uvěří slibům muže, který jí slibuje závratnou kariéru a odchází s ním. Dceru nechává u své matky. Poté, co se dívčin otec vrátí z vojny, odváží dceru ke své matce - majitelce nevěstince. Zde se děvčátka ujímají prostitutky. Nejvíce přiroste k srdci prostitutce Titine.

Malá Edith onemocní očním zánětem, který se naštěstí po dlouhé léčbě podaří překonat a Edith nepřijde o svůj zrak. Otec nastupuje k cirkusu jako akrobat - a dceru bere sebou. Po hádce ale cirkus opouští a předvádí akrobatické kousky na ulici.

Edith je spíše dítětem ulice. Na ulici zpívá a vydělává si tak na život. Peníze musí odvádět. Společnici jí dělá její nevlastní sestra přezdívaná Mômone, vlastním jménem Simone Berteaut. Při jednom pouličním vystoupení si Edith všimne Louis Leplée a pozve ji do svého klubu, aby zde vystupovala. Leplée je o něco později zavražděn. Z účasti na tomto činu je podezírána i Edith a společnost se k ní obrací zády. Pod ochranu jí bere Raymond Ass. Učí jí zpívat - artikulovat, vystupovat ...

Pak přichází profesní úspěch. Stává se žádanou a oblíbenou zpěvačkou. Následují koncerty, nahrávky .... Seznamuje se s Marcelem Cerdanem. Profesní úspěch je vykoupen soukromými tragédiemi........

Na film jsem se hodně těšila, vždyť Marion Cotillard za něj získala Oscara. Ale po tom, co jsem si film pustila si nejsem jistá, co si o něm mám myslet. Byl pro mě spíš zklamáním? Já vlastně ani nevím. Možná jsem si od něj slibovala příliš mnoho, Tak v bodech:

1.
Ok, tenhle bod je spíš moje vina - nešel mi pustit originální zvuk. Nebo jsem to spíš nesvedla. Ale ten český dabing byl příšerný. Myslím konkrétně dabing Edith Piaf - Marion Cotillard. Kde kdo nadává na dabování filmů. Já s ním problém nemám. Pravda, film si nesmím pustit nejdřív v originálním znění a pak si ho pustit v češtině. To už mi pak dabing vadí. Poslouchat Edith, která mluví stejným tónem a hlasem, když je opilá a stejným tónem a hlasem, když je třeba naštvaná je hrozné. Prostě dabingová herečka nasadila jeden "výraz v hlase" a držela se ho po celý film, takže odhadnout rozpoložení herečky šlo opravdu jen z obrazu.

2.

Občas jsem se dost ztrácela v ději. Přeskakování ze zpěvaččina dětství do jejího stáří nebo dospělosti mi dělalo problém. Dítě od dospělého celkem snadno rozeznáte, ale dospívajícího od dospělého už může být trochu těžší.

3.

Chápu, že vměstnat život takové osobnosti do jednoho filmu je dost problematická záležitost. Jak to sakra do těch 2 hodin a 20 minut narvat?! Zběžně jsem přečetla Edithin životopis na wikipedii a hned mi bylo jasné, že do filmu se toho opravdu moc nevešlo. Téměř všechny události v jejím životě byly spíše zmíněny, nijak zvlášť se jimi nezaobírá. Občas mi to přišlo jako výčet událostí v jejím životě a ještě na přeskáčku.

Film bych si rozhodně užila víc, kdybych do něj nešla s takovým očekáváním. Asi jsem nespravedlivá. Prostě jsem si slibovala něco jiného než to, co jsem viděla. Marion Cotillard hraje jako o život, to se musí nechat. A já neumím filmovat, abych si to vytvořila po svém ;-)